Novinky z mojí krajinky a jak bojovat proti rýmě
Úterý v 14:39 | simka
Tak za prvé, rozhodla jsem se konečně pro dlouho očekávanou změnu designu, protože už dlouho uvažuji nad tím, jak to bude vypadat. Nicméně myslím, že to ještě není tak úplně dokončené. A protože už mám v tomhle vedru čtvrtý, ano čtete dobře, čtvrtý týden rýmu, chci se s vámi podělit o tipy, které zabrání rýmě, aby ovládala vaše tělo stejně tak, jako to moje.
Nebudu psát, že bychom měli zůstávat v teple, nechodit na vítr a být pořádně zakrytí, to už víte. A jestli si myslíte, že jsem to právě napsala, máte pravdu. :D
Protože mě osobně nepomohly žádné přípravky do nosu, jako třeba Olynth, zkusila jsem spreje do nosu s obsahem mořské soli. Ty mi nosní dutiny opravdu uvolnily. Zkoušela jsem je ale dřív, a teď je po ruce nemám, proto jsem hledala další příležitosti, jakými bych mohla svou nekonečnou rýmu vyléčit.
Také jsem někde na internetu vyhrabala, že je možné inhalovat Vincentku. Že to prý pomáhá, až dorazím domů, také to nejspíš zkusím. Ale zkušenosti mám i s napařováním nad hrncem s horkou vodou a bylinkami. Tuhle techniku také můžu doporučit, pomáhá snad nejvíce, a nemůsíte kvůli ní do obchodu, protože si stačí do hrnce napustit vodu, nechat ohřát, můžete si tam také vyvařit nějaké bylinky (používám heřmánek, mateřídoušku,..), přes hlavu si přehodit ručník a naklonit se nad hrnec. Pozor ale, potit se vám bude celý obličej.
Nakonec přidávám obrázek naší vševědoucí škodilky Micky, co zase pozoruje, čím by komu poškodila. :)
Moje země, místo, kde žiji.
20. března 2012 v 20:32 | simka
|
→Téma týdne (blog.cz)
Moje země. Když někdo řekne tuto frázi, napadá mě taková spousta věcí. Mé myšlenky obsahují to, co se mi líbí i to, co mi nevyhovuje v našem státě. Vždyť všechno má své plusy i minusy.
Máme velice zajímavý jazyk. My se učíme angličtinu, němčinu, italštinu a další jazyky, ale když se někdo chce naučit česky, víte co mu to dá práce? Náš jazyk vůbec není snadný, naopak. Znám Angličany, kteří se česky učí, dá jim to hodně zabrat. Pro nás to samozřejmě taky není jednoduché..
Naše vláda není nijak skvělá. Nebudu lhát. Naopak. Nemám ráda politiky. V Praze jich sedí mnoho, a práci se nevěnují. Dál se k politice vyjadřovat nebudu, bylo by to nadlouho, a myslím, že číst má naštvaná slova nebude moc příjemné.
Krajina naší vlasti je místy hornatá, místy nížinatá. Myslím, že tu máme téměř vše, co potřebujeme. Moře? Ano, to nemáme. Možná by bylo pěkné mít tu pláže a užívat si sluníčka. Ale nepřijde na nás žádná velká vlna, nesežere nás žralok.. A když už po tom toužíme, vyrazíme na dovolenou. Vždyť je to alespoň něco, co můžeme obdivovat právě proto, jak je to u nás neobvyklé. Prostě si nezaplaveme v moři každý den.
Žijeme uprostřed Evropy, jsme jejím srdcem. Zní to pěkně, že?
Přestože nejspíš v mé mysli převažují zápory k republice kde žiji, jsou tu i klady. Jejich část jsem napsala do článku, a ještě nějaké v mé hlavě zbyly. Prostě všude chleba o dvou kůrkách.
Jsem ráda, že nežiji ve velkém městě, mám velmi ráda místo, kde žiji. Nechci být součástí všeho toho shonu po celý svůj život. Vyhovuje mi, když se můžu občas zastavit a říct si, kde jsem a co dělám, proč to dělám a jestli mi to vyhovuje. Ráda bych svůj život vedla nějakým směrem. A k tomu mi naše Česká republika stačí.
Zoufalství a naděje
31. ledna 2012 v 17:40 | simka
|
→Téma týdne (blog.cz)
Téma týdne zoufalství je pro mě právě na místě. Už přes týden se necítím dobře, tak jsem zůstala týden doma, brala antibiotika. Dobrala jsem je a stále se cítím mizerně. Jsem zoufalá, protože nemůžu do školy, nemůžu ven,..
Co je to zoufalství?
Zoufalství je stav, kdy člověk z nějakého důvodu nemůže udělat věci které chce, nemůže se věnovat činnostem, kterým by se věnovat chtěl a nějakým způsobem jej to štve. Neví si s tím rady.
Jak si se zoufalstvím poradit?
To se řekne snadno - najděte jiné možnosti. Zaměřte se na jinou činnost. Nebo poproste někoho, kdo by mohl pomoci.
Jenže není tak snadné to vykonat, že?
Chtěli byste se v životě něčemu věnovat (například si chcete otevřít květinářství). Ve vašem regionu je ale takových obchodů spousta. Proto si zoufáte z toho, že nebude možné se v tomto kraji prosadit.
Máte ale několik možností;
1. Vytvořit si květinářství na jiném místě. Nekdě úplně jinde.
2. Udělat ze svého obchodu ten nejlepší a cenově přístupný.
3. Nemít květinářství.
Možná by vás napadlo ještě více možností.
Jsme tu vlastně od toho, abychom překovávali překážky. V životě se může stát všelicos. Vždycky bychom se s tím měli nějakým způsobem vypořádat. Vždycky je přece nějaká naděje. :)
Naděje je to, co nás podporuje. Bez ní bychom asi těžko v něco věřili, nebo někomu důvěřovali.
Se zoufalstvím má asi zkušenost každý z nás. Povedlo se vám jej někdy překonat?
Já a vůně
30. ledna 2012 v 15:54 | simka
|
→Lidské smysly
Vůně. Pro mě je jen to slovo něčím velmi důležitým.
Když vejdu do místnosti, první co vnímám je vedle vzhledu vůně.
Vařím, a vnímám vůni jídla.
Vyjdu ven a užívám si vůni čerstvého vzduchu, nebo tu omamnou vůni okolí po dešti.
Poznám člověka, pamatuji si jeho vůni, kterou mám v hlavě spojenou s tou osobou.
Uvařím si čaj, a první co mi vleze do hlavy (doslova :D) mimo jeho krásné barvy, jak se pomalu uvolňuje, je vůně čaje.
Otevřu knihu a hned cítím silnou vůni jejích zažloutlých stránek.
Otevřu knihu a hned cítím silnou vůni jejích zažloutlých stránek.
Čich je prý ze všech smyslů právě ten, který nejefektivněji vyvolává vzpomínky. To můžu potvrdit.
Když cítím vůni mateřídoušky, vzpomenu si, jak jsem jako malá sedávala v trávě na stráni a trhala si mateřídoušku. Svítilo sluníčko a všude bylo krásně. Teplo. Klid. A já jsem si tam jentak seděla a čuchala vůni té bylinky. :)
Nebo když cítím vůni dřeva, vzpomenu si na svého dědu. Na klavír. Na les. V mé hlavě se objeví určitý obraz který si pamatuji.
Stači jen cítit rampouchy, mimochodem, neřekli byste, že voní, že? Ale voní. Alespoň já si jejich vůni pamatuji. Vzpomenu si, že jsme jako děti s kamarádkou hrály v zime a trhaly rampouchy, co největší.. a třeba s nima pak bojovaly.. :D
Vybavíte si také nějakou specifickou vůni, když vstoupíte do nějaké místnosti, nebo když vstoupíte na známé místo? Nebo třeba když jste s někým, o kom víte jak voní?
Chtěla jsem nafotit obrázky, moc mě to mrzí, ale můj foťák je vybitý a nemohu najít nabíječku.. takže příště.. :)
Jak si zařídit volno
30. ledna 2012 v 12:18 | simka
|
→Vtipy
Nedávno jsem strašně potřeboval na pár dní vypadnout z práce, ale věděl
jsem, že šéf mi volno jen tak nedá. Naštěstí mě napadlo, že kdybych ze sebe
udělal blázna, tak mě na pár dní pustí domů.
Tak jsem se zavěsil pod strop a začal vydávat podivné zvuky.Má kolegyně se
na mě udiveně dívala a pak se zeptala, co proboha dělám na tom stropě.
Vysvětlil jsem jí, že představuji žárovku, aby si šéf myslel, že jsem se
zbláznil a pustil mě na pár dní domů oddychnout si od práce.
Po několika minutách se u nás v kanceláři šéf skutečně objevil. Podíval se
na mě, jak visím pod stropem a zeptal se:
"Co tam, proboha, děláte?"
Řekl jsem mu, že jsem se stal žárovkou.
Odpověděl, že jsem očividně přepracovaný a že si mám jít na pár dní domů odpočinout.
Seskočil jsem dolů a odcházel domů.
Moje spolupracovnice se ovšem vydala za mnou. Šéf ji zastavil a zeptal se jí:
"A kam jdete vy?"
Odpověděla mu: "Jdu taky domů ..... Kruci.....přece...nebudu dělat potmě!"
Proč chtějí být děti kosmonautem?
22. ledna 2012 v 16:48 | simka
|
→Myšlenky
Proč chtějí být děti kosmonautem?
Děti jsou velice zvídavé. Všichni dobře víme, že každé dítě zkoumá a objevuje nové věci, přelévá vodu z kelímku do kelímku (tím ovšem získává přesnost, rovnováhu..) otevírá šuplíky a přebírá v nich třeba nářadí, rádo chytne věci do ruky a nezapomene je dát i do pusy. (Rty jsou totiž velmi citlivé, proto si také třeba spousta z nás kouše tužku při psaní) To je ale úplně normální, a patří to k dětskému poznávání světa.
Z toho samého důvodu se chtějí děti stát kosmonautem. Jsou zídavé. Chtějí poznávat nové záhady. A když už svět znají, chtějí prozkoumat i záhady Vesmíru. To, že mohou letět na měsíc, je přece velice lákavá nabídka.
Dětská představivost
Děti si díky své nekonečné představivosti dokážou vymyslet fantastické myšlenky, věci a sny. Nejsou ovlivněny venkovním světem, alespoň ne tolik, jako my. Nežijí v té samé realitě. Díky své částečné volnosti nemusí řešit problémy (např. s placením, večeří, prací..) řeší svoje vlastní problémy - jako třeba kde se nejlépe schovat, proč je balkon ve výšce, jak vylézt na skluzavku z druhé strany, jak napodobit domácí zvířátka.. a taky jak je možné, že na měsící se nechodí, ale létá, nebo poskakuje, jestli existují mimozemšťané..
Dětské otázky
Někdo tyhle otázky rád nemá. Ale já je přímo zbožňuji, i když někdy dají pěkně zabrat. Jak děti úžasně dokáží vykolejit dospělé. Takové ty typické pořád dokola se opakující "A próč?" nebo taky jejich typické věty "Co je to?" Když jim zodpovíte tuto otázku, hned na ni navazuje další otázka, a další a další. Ale důležité je děti neignorovat, mluvit s nimi. Vysvětlit jim, když se vás zeptají s šiškou v ruce "Co je to?" Odpovědět, například, že je to šiška a že roste na stromech.. Stejně tak se snažte odpovídat na stále se opakující "Proč", děti tuto otázku vnímají velice důležitě.
Také si mluvením a tázáním rozšiřuje slovní zásobu.
A tak když se vás jednou začne dítě ptát na Vesmír, a vymýšlet si úžasné představy o tom, jak by život na Měsíci nebo kdekoliv jinde ve Vesmíru mohl vypadat, nemusíte se divit.
Chtěli jste být taky někdy kosmonautem? :)
obrázky z internetu
Avril Lavigne - I will be - text
22. ledna 2012 v 11:14 | simka
|
→Playlist
Avril Lavigne - I will be
text
There is nothing I could say to you,
nothing I could ever do
to make you see, what you mean to me.
All the pain, the tears I cried,
still you never said goodbye
and now I know, how far you'd go,
I know I let you down,
but it's not like that now,
it is time to let you go
I will be all that you want,
and get myself together
cause you keep me from falling apart
All my life I'll be with you forever
to get you through the day
and make everything ok.
I thaught that I had everything
I didn't know what life could bring
but now I see, honestly,
you're the one thing I've got right..
the only one I let inside
now I can breathe
cause you're here with me.
And if I let you down,
I'll turn it all around
Cause I will never let you go.
I will be all that you want
and get myself together,
cause you keep me from falling apart
All my life I'll be with you forever
to get you through the day
and make everything ok.
'Cause without you, I can't sleep,
I'm not gonna ever ever let you leave,
You're all I've got, you're all I want,
yeah
And without you I do'nt know what I do,
I could never ever live a day without you.
here, with me, do you see, your're all I need.
And I will be all that you want,
and get myself together,
cause you keep me from falling apart
All my life I'll be with you forever
to get you through the day
and make everything ok.
I will be (I'll be) all that you want,
and get myself together,
cause you keep me from falling apart
And all my life I'll be with you forever,
to get you through the day
and make everything ok.
Dobří lidé
20. ledna 2012 v 22:32 | simka
|
→Básničky
Dobrých lidí je málo.
Těch, kteří se snaží, aby se ostatním dařilo,
kteří nikomu nepřejí nic špatného,
těch, kteří by chtěli žít v pohodě a míru,
těch, kteří neztrácejí víru.
Nechtějí válku a nenávist,
nechtějí a neumí cítit závist.
Važte si takových lidí,
v každém z nás něco vidí.
Simka
Relaxace pomocí tepla (2/2)
17. ledna 2012 v 20:05 | simka
|
→Relaxace
2. Čajové posezení
Že si rádi dáte s někým čaj? Nebo jen tak sami? Vyzkoušejte si navodit přijemnou atmosféru malým "čajovým dýchánkem". Každý z nás si potřebuje odpočinout. Každá má rád něco jiného. A pokud rádi experimentujete, můžete ochutnat spoustu různých druhů čajů. Každý má jiné chutě. Každý má rád jiné vůně. Každému se líbí jiná barva. Proto jak si naladíte okolní atmosféru pro váš čajový dýchánek je jen a jen na vás.
obrázek z internetu - čajovna Inaris v Brně
Potřeby:
Čaj (různé druhy podle vaší chuti - nejlépe sypaný čaj)
Polštářky (na sezení - popř. na lehnutí i deku)
Rovnou bedýnku (která by vám mohla posloužit jako stoleček)
Svíčky
popř. vonné tyčinky/olejíčky..
Připravte si stoleček nebo bedničku, kterou možná raději vycpěte tak, aby se vám nepropadla (noviny + lepící páska..) rozložte na ní ubrus. Na stoleček můžete připravit malé občerstvení, květiny, šálky s čajem, konvici s čajem, abyste si mohli čaj v průběhu odpočinku dolévat. Nezapomeňte na cukr a citrón. Na stoleček nebo kolem také můžete roznést svíčky - ale pozor, s táckem nebo něčím nehořlavým pod nimi, aby vám doma nezačalo hořet. Pokud chcete čichat své oblíbené vůně, samozřejmě si dolaďte okolí podle vaší fantazie. K "čajování" si můžete pustit film nebo také vaši oblíbenou hudbu. Pokud budete čajovat s někým, zajistěte příjemné prostředí pro všechny. Čas si můžete spestřit různými hrami.
Tip: Možná se budou hodit ubrousky.
Jestli se vám nechce chystat čajovnu doma, jednoduše můžete zajít mezi lidi a navštívit čajovnu.
Relaxace pomocí tepla (1/2)
16. ledna 2012 v 20:50 | simka
|
→Relaxace
Relaxace pomocí tepla
Máte rádi teplo a pohodu? Pár tipů na příjemné zimní večery se určitě bude hodit.
1. Sauna
Máte doma saunu? Jsem si jistá, že tento způdob relaxace oceníte.
Pokud doma saunu nemáte, doporučuji dojít někam, kde saunu mají - relaxační centra, bazén..
Stačí si připravit:
Vonný olejíček - podle vaší oblíbené vůně, hodí se mentol a v obchodech rozhodně najdete i jiné..
Ručníky
Můžete použít oblíbenou hudbu
Masážní olejíček
Saunu si můžete obestavět svíčkami, a zhasnout světla. Stoprocentně vás napadá, co byste si rádi k saunování dodali, nemusí chybět ani dobré vychlazené víno (ale nejlépe až po sauně, ne před ní), nebo sušené/čerstvé ovoce. Po sauně doporučuji skočit do vany se studenou vodou, nebo si prostě jen dát studenou nebo vlažnou sprchu.. A jestli vám to nestačí, nechejte si udělat masáž. Už víte na co masážní olejíček? :)
Saunování je i velice zdravé. Zejména pro zlepšení a udržování vašeho fyzického stavu.
Ale pozor, po saunování - ne během hodně pijte, ať doplníte tekutiny!
Nechoďte do sauny vyčerpaní (např. z tréninku). Nechte tělo vychladnout.
Do sauny je dobré chodit po nemoci, ne během.
obrázek z internetu
Vánoce 2011
24. prosince 2011 v 18:07 | simka
|
→Deník, nebo něco takového
Šťastné a veselé Vánoce 2011 všem! :)
Pořádně se najezte kapra a když ne kapra, tak alespoň toho řízku nebo co máte k večeři, rozbalte dárky takové, které jste si pod stromečkem přáli najít a šťastně vyjděte pravou nohou do nového roku.
Dělejte to co vás baví! Neodkládejte to na později. Co kdyby pak bylo až příliš pozdě?
21. prosince 2011 v 14:46 | simka
|
→Povídky
Kdesi daleko za horama žil byl jednou jeden človíček. Ten človíček si vymyslel velkou spostu věcí, které by chtěl v životě udělat. Mezi těmi věcmi byly nedůležité drobnosti, důležité maličkosti a i velké důležité činy. Celý svůj dosavadní život se věnoval nepodstatným věcem, protože si myslel, že na to, aby mohl dělat ty úžasné věci, které jej zajímají, ještě nemá. Jednoho dne se ale zeptal sám sebe, proč by nemohl udělat něco, co by ovlivnilo celý jeho dosavadní i budoucí život. Přece musí někdy začít!
Tak tedy začal. Začal tím, že zcela přeplánoval svůj život. Vlastně ale začal od maličkostí. Rozhodl se, že chce zahrádku, aby se každý den mohl koukat, jak krásně mu rostou květiny. Začal na ní pracovat a když zahrádku dokončil, Měl velkou radost. Poté si postupně přestavěl byt, našel si dobrou práci, začal poslouchat hudbu, naučil se bruslit. Naučil se další spoustu nových věcí.
Po pár měsících mu ale došlo, že tohle všechno si nechce užívat sám. Že by chtěl, aby si takto mohli užívat i jiní lidé, a taky že si chce tohle užívat s někým.
Proto se vydal do města, že najde někoho, koho by to taky zajímalo. A nebo ještě lépe, někoho, kdo mu bude velmi sympatický.
Ve městě potkával spoustu zajímavých lidí. Jednoho mladého muže se zvláštní psí rasou na vodítku, malou shrbenou stařenku s šátkem na hlavě, mladou ženu v koženém obleku, která sice vypadala bohatě, zato ale vůbec ne šťastně.
Každý z lidí, které potkal, byl rozdílný. Nenašel tam stejného člověka. Nacházel podobné, to ano, ale stejné nikde.
Posadil se na lavičku a čekal. Přemýšlel, proč a kam všichni ti lidé pořád tak pospíchají. Všichni po náměstí kmitali, jako by jim za patama hořelo. Vedle něho se posadila žena. Černé havraní vlasy, barva kabátu ladila k jejím zeleným očím. "Kam všichni tak pospíchají?" Zeptala se.
Otočil se na ni, "Stejnou otázku jsem si před chvílí pokládal. Všichni tak běhají, že si ani nevšimnou, jak krásné jejich náměstí vlastně je. Nebo jak nádherná je příroda kolem. Nebo jen těch malých drobností, jako jsou ptáci na střechách domů a každou chvíli vyletí k obloze." Vzhlédl k nebi.
"Ráda se někde jen tak zastavím a pozoruji okolní ruch. I když se v podstatě taky nezastavím." Odpověděla a zkoumavě se na něj zadívala.
pokračování příště, až to celé domyslím :)
Funkční styly
6. prosince 2011 v 21:00 | simka
|
→Český jazyk
Funkční styly = rozdělení jazykových textů podle jejich funkce
a) prostě sdělovací styl
- podávání informací
- mluvený projev, konverzace - dialog
- psaný projev - dopis (osobní), oznámení, zprávy, vyhlášky
- hovorová, slang, konverzační obraty - slovní zásoba
b) odborný styl - věcná komunikace
- vědecký (teoretický)
- praktický
- popularizační - určený všem
slovní zásoba
- odborné výrazy (termíny)
- spisovné věty
- slovesa trpného rodu
- jmenné vyjadřování
c) administrativní
= komunikace mezi úřady, mezi jednotlivcem a úřady
- spisovný jazyk
- fráze (ustálené spojení)
d) publicistický
= věcná komunikace
základní cíl - informovat o různých událostech
média - televize, rádia, noviny, internet
e) umělecký
- povídky, pohádky, básničky, romány
funkce: pobavit, estetický zážitek, fantazie
- veškerá škála českého jazyka
f) řečnický (rétorika)
-mluvený projev
1. veřejný - spisovný, gesta (neverbální způsoby komunikace), i to jak člověk vypadá
2. neveřejný
Citáty - motta
21. listopadu 2011 v 20:20 | simka
|
→Citáty
- Chtěj prožít svůj sen, ne prosnít svůj život!
- Vybral jsem si; Není již mým cílem hledat, co by se mi líbilo, nýbrž líbit se tomu, koho jsem si vybral.
- Každý den je jen jednou za život.
- Život je krásná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo neumí číst.
- Ten kdo přestává žasnout nad světem, začíná umírat.
- Každý z nás žije svůj život a je jen na nás, co si do něj naložíme a jak budeme vycházet s okolím.
- Buďme rádi, že žijeme a že máme možnost něco v životě dokázat.
- Naučte se dát své srdce do všeho co děláte.
Další články
- 100% Andělé Na křídlech 19. října 2011 v 19:02
- Jak zapůsobit 5. září 2011 v 19:08
- Krtčí hromádka 4. září 2011 v 15:50
- Dnešní den 31. srpna 2011 v 15:41
- Čas 29. srpna 2011 v 19:04
- Jako slunečnice.. 22. srpna 2011 v 14:54
Zde hledá